Pražské jaro

Co Čech, to muzikant

Jak dostat 79. ročník Pražského jara mimo koncertní síně?
Chtěli jsme zapojit náhodné kolemjdoucí i návštěvníky festivalu ve dne v noci. Nejlepším řešením byla interaktivní audiovizuální instalace umístěná přímo před Rudolfinum. Kompaktní dílo spojující hudbu, světlo a pohyb.

Obdélníkový půdorys instalace na Palachově náměstí jsme rozdělili do pravidelné mřížky o 16 polích se světelnými kmeny uprostřed. Záře každého kmene prosvítá skrze prořezanou typografii ve stylu 79. ročníku Pražského jara, čitelné ze všech stran.

Zobrazit víceRead less

Procházející lidé tak vytvářejí varianty originálních hudebních sekvencí.

Ve chvíli, kdy se návštěvník přiblíží k jednomu z těchto sloupů, rozehraje jeho jedinečnou zvukovou stopu doprovázenou barevnou vizualizací frekvenčního spektra skladby.

Čerpali jsme ze tří kusů české vážné hudby doplněných o podkladovou stopu. Klasickou skladbu Bedřicha Smetany Vltava z roku 1874 doprovází kontrastní zvonkohra tak, aby nedocházelo ke zkreslení, ale zdůraznění jejích motivů. Úryvky dvou současných skladeb, Vábení Kryštofova Mařatky a Superorganismus Miroslava Srnky, jsme spolu s podkladem vybírali ve spolupráci se samotnými autory.